Tento článek asi zdaleka nebude patřit mezi mé nejlepší nebo nejzajímavější a mně to nevadí, což je o to divnější. Ne snad že bych ho chtěl odbít, odfláknout nebo napsat jen proto, aby byl napsaný – tak tomu není. Mou březnovou inspirací však není pranic všednějšího než list papíru – ta prachobyčejná věc denní potřeby. Ta, která pod rukou autorovou ožívá mnohými myšlenkami. Ta, jejíž přítomnost je všem natolik zřejmá, že možná papíru neoprávněně ubíráme nemálo zásluh – vždyť to byl on, na který byla sepsána naše ústava, základní lidská práva, recept na Coca-Colu, milostná vyznání vládců mocných i malomocných i maminčin recept na nejlepší Španělské ptáčky. Tento sluha si tak zaslouží více pozornosti. A to netvrdím odněkud z kůru, ale píši to s rukama umazanýma od tuše od všech těch dopisů, které jsem v nedávnu napsal.
Apeluji na vás tedy otázkou: Kdy tomu bylo naposledy, co jste napsali dopis? Nebo alespoň pohled. Před měsícem? Loni? Ze školy v přírodě, protože odtamtud psal pohled přeci každý?
Ať už je odpověď jakákoli, odvažte se, prosím, napsat další. Pro radost adresátovu a pro radost vaši. Zajděte do papírnictví a vyberte si papír, který bude hoden vašich slov. Míváte-li cestu kolem Národní, proklouzněte pasáží u pobočky T-Mobilu a napravo se rozprostře Grandpapír, ve kterém vás obslouží paní, které při každé mé návštěvě vypadají, jako by čekaly, že jsem je přišel oloupit o to nejlepší, co nabízí Krkonošské papírny. Vždy mile pozdravím, ale nezdá se, že by to ze mne sňalo jakékoli podezření, protože si mne i tak stále přeměřují pohledem. Jsou však velmi ochotné a poradí s výběrem v závislosti na účelu i způsobu, jakým budete stránky plnit.
A pak si už jen najděte milé místo, kde se vám bude dobře psát a rozmyslete čím. Alespoň jedenkrát vyzkoušejte tuš a redispero. Ve vetešnictí u zastávky Újezd jich mají plné koše, a tak snadno vyberete a psát s nimi je jako hrát na piano – milé a ušlechtilé. A pak už jen pište, ať už víte komu či nikoli. Můžete napsat i sobě – beze srandy – je to skvělý způsob reflexe. Co byste sami sobě poradili? Pište, jako by jste psali někomu, na kom vám velmi záleží a komu chcete opravdu poradit. A až už papír nepojme ani jednu myšlenku, přeložte ho na třetiny, vložte do obálky a pošlete si ho. Opravdovskou poštou. A pak, až si ho budete číst, budete vy ta osoba, kterou máte rádi a které chcete z celého srdce poradit.
Ale vopravdu ten dopis pošlete! Garantuji vám, že to bude vašich nejlépe utracených 13 korun.
A já s hlubokým vděkem děkuji Markétě, která mi poslala dopis s výtiskem časopisu TOWN, který společně s přáteli píše a vydává. A taky Rhiannon, která si na mne vzpomněla až z daleké Argentiny. A rovněž si dík zaslouží Yorgos, který mne potěšil pohledem ze slunného Řecka a podělil se o svůj plán začít znovu psát. Ale i Mary-Ann, která poslala narozeninové blahopřání ze země tam za louží. A mně nezbývá než se těšit na další dopis, o kterém vím, že je na cestě. Už popáté napříč Atlantikem. Díky Drew.
Jak říkám, každý odeslaný dopis je vaší nejlepší investicí s minimálním rizikem a maximálním budoucím výdělkem. A až se budete příště ve frontě na jedinou fungující přepážku zaobírat otázkou, jak může tak neflexibilní a zákaznicky neorientovaný podnik jako Česká pošta stále ještě fungovat, vzpomeňte si na mě a s úsměvem pozdravte dámu za sklem.
A až budete mít dopsáno a odesláno (!), mrkněte na tenhle film. Za odměnu.
Na co se kouknout
Brooklyn
ČSFD 74 % | IMDb 7,6/10
Ocelově modré oči hlavní hrdinky vás pohladí po duši, možná se v nich budete trochu topit, ale skromný úsměv a alabastrová pleť vám budou záchytnými body. A taky vám její příběh třeba – jako maják v rozbouřeném moři – ukáže, že není nic špatného na tom mít sen jiný než ten, který vám vysnili jiní.
#copravectu
Anglické listy
Karel Čapek
Kniha napsaná už v roce 1924 popisuje Londýn i zbytek Anglie líbeznými větami. Je plná přirovnání a obrázků. Těžko věřit, že nebyla napsaná včera.
K zamyšlení
Everyone who has ever taken a shower has had an idea. (...) The difference is in the action. –Nolan Bushnell
Vězení není tak hrozné. Má jen špatnou pověst. –Divoké historky
Kdysi lidé měli rádi, co si lze za peníze koupit. Dnes mají rádi peníze jako takové. –José María Cano