Konec roku. Období, které nemám rád. Nutí totiž k pohledu zpět a úvahám, zda to bylo dost dobré. Zda jsem neměl dělat něco jiného, někde jinde a nějak jinak, abych se dostal někam jinam a stal se někým jiným. Jako by se měl objevit pár minut před půlnocí nějaký soudce a rozhodnout, zda jsem přidělený rok využil nebo promrhal. No Tomáši, tomu běhání si se moc nevěnoval, nevyzkoušel si bungee jumping, ani si se nepotápěl se želvami. Pro tentokrát přimhouřím oko, ale ať ten další rok už za něco stojí!

Dívám se zpět na nenaplněné sny a touhy. A všechna ta usměvavá rána, oslavy narozenin, záda zamáčknutá v sedadle vzlétajícího letadla, nová místa, zkušenosti a kopy pohledů jako by vybledly. Už druhým rokem s tím ale svědomitě bojuji. Píšu si totiž seznam – inspiroval jsem se u Růžové Pandy. Seznam věcí, které najisto udělají můj nadcházející rok šťastnější:

Začnu pravidelně cvičit a získám tu postavu.
Udělám si jazykový certifikát.
V metru přestanu poslouchat písničky, budu si číst.
Přestanu pospíchat a nestíhat.
Budu dobře snídat.
Navštívím 3 země, kde jsem ještě nebyl.
Budu vděčný.
Až mě zase přepadne chuť na fastfood, nechám si zajít chuť a onu stokorunu uložím na něco lepšího.
Začnu studovat v zahraničí.
Zkusím couchsurfing.
Obuju se do běhání.
Skočím s padákem.
Pomůžu všem maminkám s kočárkem do tramvaje.
Budu překvapovat blízké.
Nebudu dávat spropitné tam, kde se k zákazníkům chovají jako k vetřelcům.
Nechám si zkontrolovat pihu na krku.
Přečtu knížky, které jsem si poznačil do Wunderlistu.
Nechám se preventivně testovat na HIV.
Projedu se pater nosterem.
Malé tetování.
Vytřídím oblečení, aby mohlo dělat radost někomu jinému.
Budu i nadále posílat babi a dědovi pohledy ze svých cest.
...
...

A pak je tu ještě několik volných míst na všechna neplánovaná překvapení, která se cestou objeví.

Některé body seznamu jsem si už splnil, na jiné se ještě nedostalo, a tak se s vírou obracím k následujícímu roku. Třeba to bude on.

A na závěr jedno video: zase se z toho všeho neposrat.